[См. перевод на сайте katyn-books.ru]

R e s u m e

Zlocin spachany sovetskou bezpecnosti NKVD na polskych dustojnicich a policistech, jehoz symbolem se stala Katyn, mel tez sve ceske a slovenske souvislosti. V mezinarodni komisi soudnich lekaru, ktera v Katyni v roce 1943 provadela prvni exhumace, byli profesori Frantisek Hajek z Prahy a Frantisek Subik z Bratislavy. Oba potvrdili spolecny zaver lekarske komise, ze mrtvi byli povrazdeni uz v roce 1940, coz odhalovalo skutecne pachatele zlocinu. Po valce byli oba lekari nuceni k odvolani sveho svedectvi, coz prof. Hajek ucinil, prof. Subik odesel do emigrace. Take spisovatel Frantisek Kozik, ktery se exhumaci ucastnil v delegaci evropskych spisovatelu, byl po valce prinucen k odvolani svych reportazi a svedeni viny na nemecke okupanty. Cechoamerican Frantisek Vasek byl v delegaci novinaru pri sovetskych exhumacich v roce 1944, jez mely zfalsovat dukazy o pachatelich zlocinu. Priklonil se k sovetske verzi zlocinu, jak to odpovidalo tehdejsim politickym zajmum Spojencu. Dalsi svedkove z byvaleho Ceskoslovenska se do Katyne dostali jako vojaci wehrmachtu, nebo jako polsti vojaci, policiste ci emigranti, jimz se podarilo uprchnout ze sovetskeho zajeti. V ramci katynskeho zlocinu bylo povrazdeno celkem asi 350 osob, prevazne Polaku, kteri pochazeli z uzemi dnesni Ceske republiky nebo tu pred valkou zili.


Katyn,1 zcela vsedni ruska vesnicka pri silnici ze Smolenska na Vitebsk, se stala symbolem jednoho z nejvetsich valecnych zlocinu novodobych dejin. Od dubna 1943, kdy nacisticka propaganda ohlasila, ze v lese u Katyne byly nalezeny hromadne hroby s postrilenymi dustojniky polske armady, uplynulo temer pul stoleti, nez se k odpovednosti za spachany zlocin prihlasil v dubnu 1990 Sovetsky svaz. Po letech utajovani, zakryvani a falsovani informaci o zlocinu zacaly sovetske (a posleze ruske) urady zpristupnovat, i kdyz neprilis ochotne, archivni dokumenty o vrazdach provedenych prislusniky sovetske bezpecnosti NKVD na prikaz politickeho byra ustredniho vyboru sovetske komunisticke strany VKS(b). Dokument z 5. brezna 1940 s podpisem Stalina a dalsich clenu politbyra ukladal NKVD "projednat ve zvlastnim rizeni" pripady 14 700 osob zadrzovanych v taborech pro valecne zajatce a dalsich 11 000 osob veznenych v zapadnich oblastech Ukrajiny a Beloruska, "s pouzitim vuci nim nejvyssiho trestu - zastreleni".2 Jednani melo probehnout bez prizvani techto "zavilych nepratel sovetske moci", kteri se nemeli dovedet ani vznesena obvineni. V dubnu a kvetnu 1940 je z taboru a veznic svezli do nejblizsich oblastnich sprav NKVD, ranou do tyla zavrazdili a zakopali do hromadnych hrobu na pozemcich rekreacnich stredisek NKVD. Celkovy pocet techto obeti se historici pokusili zjistit srovnanim dobovych exhumacnich protokolu, vysledku exhumacnich sond provedenych v devadesatych letech, hlaseni o evidenci zajatcu a veznu, torzovitych vezenskych kartotek, transportnich listin zajatcu prevazenych k likvidaci, korespondence bezpecnostnich a politickych organu, dopisu z taboru, seznamu pohresovanych osob, vzpominek propustenych osob a rodinnych prislusniku pohresovanych, vypovedi byvalych prislusniku NKVD a mnoha dalsich zdroju. Za nejverohodnejsi se v soucasnosti povazuje udaj z poznamky sefa KGB Alexandra Selepina ze 3. brezna 1959, porizene ke zprave pro N. Chruscova. Hovori se v ni o zastreleni 21 857 osob "z byvaleho burzoazniho Polska", pricemz 14 522 zastrelenych tvorili zajatci (z toho 4421 osob z tabora v Kozelsku, zastrelenych ve Smolensku a v lese u Katyne, kde byli vhozeni do hromadnych hrobu, 3820 osob z tabora ve Starobelsku, zastrelenych v Charkove a zakopanych na predmesti "Pjatichatky", 6311 osob z tabora v Ostaskove, zastrelenych ve Tveru, tehdejsim Kalininu, a zakopanych u obce Mednoje). Dalsich 7305 veznu bylo podle teto zpravy zastreleno ve vezenich Zapadni Ukrajiny a Beloruska. Protoze byl nalezen rejstrik 3435 polskych obcanu zastrelenych podle prikazu z 5. 3. 1940 na Ukrajine, lze predpokladat, ze zbyvajicich 3870 osob bylo zastreleno v Belorusku, patrne v Minsku ci v Hlybokem ve vitebskem obvodu. Pokud jde o osud onech necelych 4 tisic osob, chybejicich do celkoveho poctu zminovaneho "ortelem" politbyra, kloni se historici k moznosti deportace polskych veznu do gulagu u Vladivostoku, kam na jare roku 1940 melo smerovat 6 az 8 nejmene tisicovych transportu, nebo hledaji jejich hromadne hroby v souvislosti s dalsimi deportacemi napr. v Tomsku.3

Literatura o zlocinech symbolizovanych Katyni, samozrejme predevsim polska, je dnes uz velmi pocetna4 a dosud roste, nebot po padu totalitniho rezimu v zemich nekdejsiho sovetskeho bloku a naslednem uvolneni archivu se nase informace o zlocinu znacne rozsirily. Temer vse podstatne jiz bylo zodpovezeno, v lete roku 2000 konecne doslo ke slavnostnimu otevreni pamatniku na nove upravenych hrbitovech v Charkove, Katyni a v Mednem u Tveru. Zajem ceske historiografie o katynskou problematiku je bohuzel dosud mensi, nez by si to vyznam tematu zasluhoval. Tento prispevek by proto chtel pripomenout nektere ceske a slovenske souvislosti s katynskym pripadem. Netyka se analyzy odrazu tragickych udalosti v protektoratnim tisku ci v tehdejsi protibolsevicke a povalecne komunisticke propagande, ani zneuziti "katynske karty" v politicke hre, jez vyradila polskou emigracni vladu z rozhodovani o povalecnych osudech zeme a ovlivnila i ceskoslovensko-polske vztahy. Pujde nam spise jen o pripomenuti nekolika osob, jez patrily k neprimym svedkum zlocinu.

Patrne nejznamejsi takovou osobou, nejcasteji uvadenou v odborne literature, byl profesor soudniho lekarstvi na Karlove univerzite v Praze Frantisek Hajek.5 Ve dnech 28. az 30. dubna 1943 se podilel na praci mezinarodni komise zastupcu ustavu soudniho lekarstvi a kriminologie ze 13 zemi Evropy, ktere do Katyne pozvaly nemecke urady k ucasti na exhumacich. 6 Ucinily tak az pote, co Sovetsky svaz nedal souhlas k setreni zvlastni komise, kterou chtel vypravit Mezinarodni vybor Cerveneho krize. Komisi lekaru tedy tvorili vyhradne zastupci zemi, jez se az na Svycarsko nachazely pod kontrolou Nemecke rise. Tento fakt mohl zpochybnit hodnotu jejich svedectvi, nebot verejne mineni ve svobodnem svete uz dobre znalo nacistickou propagandu a vedelo o zlocinech, pachanych na dobytem uzemi. Navic se zdrahalo uverit, ze by podobne zlociny mohl mit na svedomi spojenec ve valce proti Hitlerovi. Clenove komise proto s mimoradnou pozornosti overovali vsechny dukazy, s nimiz v Katyni prisli do styku. Jak pozdeji shodne potvrdili, nemecke urady je nijak neovlivnovaly a umoznily jim pracovat zcela samostatne. Zavery jejich soudne-lekarske expertizy se vsak shodovaly s vysledky cinnosti nemecke exhumacni komise vedene profesorem soudniho lekarstvi a kriminologie na univerzite ve Vratislavi Gerhardem Buhtzem, stejne jako s nazorem technicke komise Polskeho cerveneho krize, ktera na sebe vzala nejvetsi dil odpovednosti za exhumaci a pietni ulozeni celkem 4243 obeti, z nichz 2730 se podarilo identifikovat.7 Pitevni nalezy potvrdily, ze k zavrazdeni polskych dustojniku doslo na jare roku 1940, tedy v dobe, kdy toto uzemi jeste spravoval Sovetsky svaz.

Profesor Hajek hned po navratu do Prahy toto stanovisko v rade clanku v protektoratnim tisku potvrdil a v jednom z nich dodal: "Vraceli jsme se do svych domovu s tisnivymi pocity a presvedcenim, ze tragedie 12 000 polskych dustojniku ponese sve dusledky a zanecha v myslich kulturnich lidi celeho sveta nejhroznejsi dojem a vzpominky na straslivou eru Kremlu." 8 Podobne v jinem clanku uvedl: "Prave tak jako v lese u Katynu mohl byt jednou trebas v lesich Cech a Moravy pripraven bolsevickymi likvidacnimi oddily hromadny hrob pro inteligenci ceskou. Metoda bolsevismu zustava vzdy taz. Pokazde, kdy pod moc katu GPU prisla nova zeme, byli jeji vedouci muzove a predstavitele inteligence pobiti." 9 I kdyz se po letech ukazalo, ze toto tvrzeni nebylo prilis nadnesene, v dobe okupace je u nas mohl spravne pochopit a prijmout jen malokdo. Nemci sice vyuzivali katynskeho zlocinu jako argumentu k opravneni valky proti Sovetskemu svazu a Hajkovo svedectvi davalo podobne dukazy ceskemu protektoratnimu tisku, avsak bezny ctenar mohl jen stezi uverit, ze nacisticka propaganda tentokrat ani moc neprehani. Vzdyt hned na protejsi strance tehoz cisla novin mohl cist zpravy o legalnich vrazdach kazdodenne pachanych v ceskych zemich nacisty, napr. o poprave 7 Cechu za sabotovani dodavek obili, machinace s potravinovymi listky a cernou porazku dobytka, nebo zpravu o poprave V. Straky z Prahy-Zizkova za cinnost "v tajnem hnuti odporu proti Risi a proti radu zavedenemu v Cechach a na Morave."10

Kratce po valce byl profesor Hajek zatcen a dlouho vysetrovan pro podezreni z kolaborace s okupanty. Na svou obranu zrejme jiz ve vazbe pripravil utlou knizku, kterou v roce 1946 vydal Spolek lekaru ceskych.11 Priloha knihy obsahuje situacni nacrty z Katyne a tri desitky kvalitnich fotografii z dobovych nemeckych zdroju. I kdyz v ni autor dava az prilis okate najevo svuj souhlas se sovetskou verzi zlocinu, prece jen se misty pokousi o objektivni serazeni zjistenych faktu, coz vnimavemu ctenari dava jistou moznost samostatneho usudku. Pres vsechny nedostatky a zjevne zkreslena tvrzeni se Hajkova kniha stala vlastne jedinym ceskym pramenem, ktery aspon zcasti umoznoval nahlednout do pozadi zlocinu. Publikace z doby valky12 byly totiz nedostupne a samozrejme zapovezene, takze krome zcela schematickych brozur prelozenych z rustiny13 a sborniku materialu z Norimberskeho procesu14 neexistoval u nas po temer cele pulstoleti jiny zdroj informaci o Katyni.15

Profesor Hajek na svou obranu uvadel, ze do Katyne odjel na rozkaz risskeho protektora a pod natlakem uredniku z ministerstva vnitra a skolstvi, kteri mu v pripade odmitnuti hrozili perzekuci. Popsal nektere z dokladu nalezenych v hrobech a zopakoval, ze na rozdil od zaveru sovetske komise nebyl pri nemeckych exhumacich nalezen zadny doklad z obdobi po jaru 1940. Ve stezejni otazce data spachani zlocinu se vsak priklonil k sovetske verzi a ponekud kostrbate se pokusil dolozit, ze exhumovana tela nelezela v zemi dele nez rok a pul, takze je mohli zavrazdit Nemci. Rozpor mezi svou valecnou a nynejsi vypovedi o Katyni zduvodnoval neserioznosti protektoratnich novinaru, kteri mu vlozili do ust obraty, ktere nerekl, nedostatkem zkusenosti s exhumaci hromadnych hrobu, nedostatkem casu na seznameni se s prubehem rozkladneho procesu ve specifickych podminkach piscite pudy v Katynskem lese apod. Nakonec vysvetlil svuj podpis pod zaverecnym protokolem lekarske komise a podekoval sovetske vlade za shovivavost: "Kazdemu z nas bylo jasno, kdybychom protokol, ktery vypracovali prof. Buhtz z Vratislavi a prof. Orsos z Budapesti, nepodepsali, ze by se letadlo s nami urcite nebylo vratilo. [...] Nasi situaci vystihly zajiste zcela spravne sovetske urady a proto jest se treba pokloniti vlade Sovetu, ktera ve sve velkomyslnosti nezadala nase potrestani, nebot si byla vedoma toho, ze kdo by byl byval zapochyboval, byl by umlcen."16

Je dosti pravdepodobne, ze na zatceni a "prevychove" profesora Hajka mela zajem sovetska bezpecnost, ktera hledala "spolehlive" svedky pro soud v Norimberku, kde se na zadost sovetske strany melo jednat i o zlocinu v Katyni, zahrnutem do zaloby proti hlavnim nacistickym valecnym zlocincum v oddilu III - Valecne zlociny.17 Promena jeho svedectvi vsak asi nebyla dosti presvedciva. Do role svedka byl nakonec urcen pouze Bulhar Mark Antonov Markov, docent soudniho lekarstvi a kriminologie na univerzite v Sofii. Ten v unoru 1945 pred Nejvyssim lidovym soudem priznal svou vinu na tom, ze se neodvazil vzeprit narizene ceste do Katyne a odvolal svuj podpis pod zaverecnym protokolem lekarske komise. Vzapeti byl zprosten obzaloby a propusten.18 Podobne se ostatne vedlo i profesoru Hajkovi, ktery byl po svem priznani propusten z vazby a k soudu vubec nedoslo.V cervenci 1946 stanul docent Markov jako svedek pred Norimberskym tribunalem, kde tvrdil, ze lekari pracovali v Katyni pod natlakem nemeckych uradu a bali se uvest, ze exhumovana tela lezela v zemi jen asi rok nebo rok a pul. Zpochybnil rovnez hodnovernost zaverecneho protokolu poukazem na to, ze nebyl podepsan 30. dubna ve Smolensku, jak je v nem uvedeno, ale az 1. kvetna na zpatecni ceste do Varsavy.19 Dalsi dukazy zaloby byly uz velmi chatrne, takze je obhajoba snadno rozbila. Otazka Katyne nakonec tichou cestou zmizela z jednani procesu a neobjevila se uz ani ve vyroku o vine.

Jmeno profesora Hajka se v souvislosti s Katyni objevilo jeste jednou, kdyz v zemich svobodneho sveta konecne dozral cas na odhaleni pravdy o katynskem zlocinu, dlouha leta prisne utajovane ve jmenu spoluprace s mocnym sovetskym spojencem. Nastup studene valky stejne jako skutecna valka v Koreji spolu s dalsimi vlivy zpusobily zmenu politickeho klimatu predevsim v USA, coz v zari 1951 umoznilo vznik zvlastni komise Snemovny reprezentantu americkeho Kongresu. Dala si za cil shromazdit svedectvi a dukazy o katynskem zlocinu a spolehlive zjistit jeho viniky. Sovetsky svaz na to v unoru 1952 reagoval protestni notou a rozpoutal mohutnou propagandistickou kampan, v niz jeho satelitni zeme nemohly zustat stranou. Rude pravo zverejnilo kompletni zpravu sovetske vysetrovaci komise z roku 1944, jez pripisovala zlocin Nemcum.20 Nasledovalo spravedlive rozhorceni ceskoslovenskeho lidu: "Pracujici lid nasi vlasti velmi dobre pochopil, co imperialisticti pirati sleduji touto bezprikladnou bestialni kampani. Ve vsech krajich nasi republiky se zvedla mohutna vlna rozhorceneho poboureni." 21

Je pochopitelne, ze tato vlna znovu vynesla na stranky novin svedectvi profesora Hajka. Jeho zavery o pachatelich zlocinu byly tentokrat jeste rezolutnejsi. Jestlize v roce 1943 uvadel: "Aby vsak bylo jasno na vsechny strany, pripominam, ze jsme meli naprostou volnost pohybu a kazdemu v jeho prani bylo ihned vyhoveno. [...] Ocekaval-li nekdo, ze lekarum bude pridelena mrtvola uz vyhrabana, mylil se. Kazdy si mohl urcit sachtu a ukazat na mrtvolu, kterou si preje pitvat.",22 tak nyni naopak tvrdil, ze naciste v Katyni vsechno predem naaranzovali: "Tato napadna pripravenost vseho prekvapovala, takze me skalopevne presvedceni hned od prvniho okamziku bylo, ze tento strasny zlocin spachali naciste sami." Prisel dokonce s novym dukazem o tom, ze mrtvi lezeli v hrobech jen pomerne kratkou dobu: "Tabak v cigaretovych pouzdrech byl zluty, neporuseny, ac za tri leta v zemi vlivem vlhkosti by latka i tabak musely byt znatelne poruseny." 23 Novy prvek vnesl i do vysvetleni, jak doslo k podpisu zaverecneho protokolu. Nekolik dnu po navratu z Katyne prohlasil: "Provedl jsem pitvu, pomahal mi jeden civilista a kdyz jsem skoncil, stal uz pripraven pisar, ktery mi napsal na stroji protokol. Tak cinili i druzi, nacez se vsechny protokoly prozkoumaly ve spolecne porade a vypracoval se jednotny uredni protokol, ktery, jak uz znamo z denniho tisku, jsem podepsal." 24 S odstupem deviti let od one udalosti ji vsak videl podstatne jinak: "Nekteri z clenu vypravy neznali tak dokonale nemecky, aby mohli napsat presnou vedeckou zpravu. Napsal ji a zestylizoval nemecky lekar z Vratislavi dr. Buhtz, ktery pozdeji zahynul. Kdyz zpravu zestylizoval a napsal, shromazdil nas, precetl ji a dal nam ji podepsat. Tak byl stvoren vytvor hitlerovske propagandy, ktereho ma byt v dnesni dobe znovu proti Sovetskemu svazu hanebne zneuzito." Nevsedni slovni obrat se mu zrejme zalibil natolik, ze jej pouzil jeste jednou v zaverecne pateticke vyzve: "V dusledku toho vyzyvam vsechny ucence a vedce sveta, aby pozvedli a spojili svuj hlas proti americke akci s tzv. katynskym pripadem, ktere ma byt znovu proti Sovetskemu svazu hanebne zneuzito." 25

Vyzva se skutecne dostala do sveta a osloveni ucenci se zahy ozvali. Uz v dubnu 1952 vypovidal pred komisi americkeho Kongresu na vyjezdnim zasedani v Neapoli profesor soudniho lekarstvi mistni univerzity Vinzenzo Mario Palmieri. Zduraznil, ze lekari podepisovali zaverecny protokol dobrovolne a nikdo na ne necinil natlak. Doktor Helge Tramsen, hlavni chirurg danske kralovske flotily a nekdejsi asistent ustavu soudniho lekarstvi v Kodani prohlasil, ze v Katyni casto rozmlouval s obema profesory, kteri odvolali svuj podpis pod protokolem, s Markovem i s Hajkem, a ze tenkrat nikdo z nich vubec nepochyboval o tom, ze zlocin spachali Rusove a ze tela obeti byla pohrbena pred vice nez dvema lety. Dobrovolnost Hajkova podpisu pod zaverecnym protokolem vyslovne potvrdil i profesor soudniho lekarstvi na univerzite v Zeneve Francois Naville. Povalecna zprava clena technicke komise Polskeho cerveneho krize doktora Mariana Wodzinskeho z Ustavu soudniho lekarstvi v Krakove dokonce uvadela, ze profesor Hajek v Katyni vubec nepokladal vedouciho nemeckych exhumaci profesora Buhtze za nejakeho manipulatora, ba prave naopak, choval se k nemu "s mimoradnou kolegialitou".26

Nad postavou profesora Hajka se vznasi rada otazniku. Byla jeho vahavost dusledkem jeho povahovych a moralne volnich vlastnosti? Branil mu v rozhodnejsim vystupovani strach? Bal se o svou karieru? Vykupoval si krivym svedectvim svobodu? Nebo snad byl aspon zcasti presvedcen o solidnosti sovetskych argumentu? To by vsak sotva mohl byt pokladan za odbornika, jakym nepochybne byl. Dobry znalec lidskych povah, psychiatr profesor Vladimir Vondracek, o nem ve svych pametech napsal: "Profesora Hajka jsem znal osobne a velmi jsem si ho vazil jako odbornika i jako cloveka. Byl to muz vysoke postavy, cernovlasy, nosil (pod nosem) ?kartacek?. V zivote prosel nekolika nebezpecnymi a neprijemnymi situacemi, jak jiz to povolani soudniho lekare nekdy prinasi." 27

Tato narazka se jiste tykala predevsim Katyne, ale mohla tez souviset napr. s Hajkovou ulohou znalce pri pitve ministra zahranici Jana Masaryka po jeho nevyjasnene sebevrazde 10. brezna 1948. Hajek se ucastnil tez pitev osob popravenych pri nezakonnych soudnich procesech na pocatku 50. let a dodnes je mu zazlivano, ze souhlasil s odvezenim tel po pitve do spolecneho hrobu v Praze-Dablicich, aniz by vcas uvedomil pozustale. Vi se rovnez o tom, ze v unoru 1950 na zadost statni bezpecnosti "upravil" v pitevni zprave pricinu smrti farare Josefa Toufara, ubiteho pri vyslesich v pripadu tzv. cihostskeho zazraku.28 Zda se tedy, ze vzhledem ke sve "pochybne" minulosti mohl byt vydiran a musel se vykupovat spolupraci s totalitnim rezimem. To mu na druhe strane umoznovalo stat v cele Ustavu pro soudni lekarstvi az do veku 71 let a bez potizi publikovat, jak o tom svedci napr. dodnes cenena a vyhledavana prirucka soudniho lekarstvi.29 Az po smrti se mu dostalo z ust jednoho z nekdejsich kolegu ponekud shovivavejsiho hodnoceni onoho protikladneho dvojiho svedectvi o Katyni. Uz zminovany profesor Palmieri v rozhovoru z roku 1978 smirlive uvedl: "Lekarsky posudek byl nezvratny. Bez vahani jej podepsal i profesor Markov ze Sofie, i profesor Hajek z Prahy; nelze se divit jejich pozdejsim odvolanim. Odvolal bych asi i ja, kdyby osvobozeni Neapole pripadlo sovetskym vojakum..."30

Slovenskou republiku zastupoval v katynske lekarske komisi Frantisek Subik,31 profesor patologicke anatomie na Lekarske fakulte Univerzity Komenskeho v Bratislave. Kratce pred valkou vstoupil do Hlinkovy strany (HSLS), stal se predsedou jejiho Socialniho ustavu a od srpna 1940 clenem Statni rady, od roku 1942 byl sefem zdravotnictvi na Slovensku. Stejne zariva byla jeho kariera umelecka - psal verse pod jmenem Andrej Zarnov. Debutoval v roce 1925 politicky ladenou sbirkou Straz pri Morave, pro niz byla podle nekterych kritiku charakteristicka "nacionalisticka cechofobisticka antipoezia".32 Sbirka byla po vydani zkonfiskovana, doplnene vydani z roku 1940 bylo vyuzito jako argument proticeske propagandy. V prvnich letech valky uz mel za sebou dalsi 4 basnicke sbirky,33 vychazejici z krestansko-narodni ideologie A. Hlinky, ktereho Subik jako reprezentant Ustredi slovenskeho katolickeho studentstva doprovazel na ceste po USA v roce 1926.34 Poezii tez uspesne prekladal, predevsim z polstiny.35 Patril ke slovenskym polonofilum a o to vetsi rozcarovani mu zpusobil polsky pozadavek na cast Oravy, Spise a Javoriny v listopadu 1938. Zverejnil tehdy ve Slovaku basen o svem citovem rozchodu s Polskem, o niz konzul Lacinski v dopise vyslanci Papeemu prohlasil, ze prispeje k sireni protipolskych nalad na Slovensku mnohem ucinneji, nez by to dokazalo treba i nekolik protipolskych clanku v novinach.36

V roce 1943 mel na zadost nemeckeho vyslanectvi urcit zastupce Slovenska do katynske komise. Navrhl profesora H. Krska, ale ten byl pro svou ceskou narodnost odmitnut. Dalsi kandidat profesor Ladziansky na posledni chvili onemocnel. Ministr vnitra Alexander Mach nakonec doporucil, aby do Katyne jel sam Subik. I kdyz Subik nebyl soudni lekar ale patolog, pokladalo se za vyhodu, ze zna polske prostredi, takze jeho svedectvi o smrti polskych dustojniku bude duveryhodnejsi.37 Zahy obletela svet fotografie z Katyne, na niz prof. Subik spolu s dr. M. Wodzinskym prihlizeji pitve polskeho dustojnika, kterou provadi profesor Hajek. Prave clen technicke komise Polskeho cerveneho krize dr. Wodzinski uvedl ve sve zprave, podane v Londyne v roce 1947, jedno z mala svedectvi o pobytu prof. Subika v Katyni: "Ja osobiscie mialem najblizszy kontakt ze Slowakiem (prof. Subikiem), ktory w prywatnej ze mna rozmowie, podkreslajac swoj zasadniczo wrogi stosunek do Niemcow i surowo krytykujacy quislingowskie rzady Tiso, jednoczesnie oswiadczyl, iz nie ma on zadnej watpliwosci, co do czasu popelnienia zbrodni."38

Hned po navratu z Katyne se prof. Subik podelil s novinari o prvni dojmy a podle Ceskeho slova "vyzval k boji proti zidovskemu bolsevismu".39 V tomto duchu prednesl v Hlinkove dome v Bratislave 9. kvetna 1943 pred pocetnym auditoriem prednasku, kterou pod titulkem Este rozhodnejsie proti zidobolsevizmu publikoval nasledujiciho dne list HSLS Slovak a zcasti i Gardista. Retorika nacisticke propagandy se snazila predstavit Nemce jako ochrance civilizacnich hodnot pred zidovskym barbarstvim, coz melo opravnovat jejich genocidni politiku vuci Zidum. Dobre se k tomu dalo vyuzit i zminky ze Subikovy prednasky: "Podla vypovede svedkov les strazili a popravy vykonavali clenovia GPU. Boli v uniformach a skoro vsetci zidovskeho vyzoru." Na shromazdeni vystoupil i ministr vnitra Mach a akce byla zakoncena "protizidovskou a protibolsevickou demonstraci".40 Dalsi Subikova prednaska se pod nazvem Pravda o Katynskom lese konala v bratislavske Redute 11. 5. 1943, opet za mimoradneho zajmu verejnosti i tisku.41 V publikovanych clancich profesor Subik uvadel, ze byl osobne pri tom, kdyz v jedne z exhumovanych mrtvol poznal nekdo z polske delegace sveho bratra, brigadniho generala Mieczyslawa Smorawinskeho. Sve zazitky z Katyne doplnoval vasnivym vyznanim, ochotne prebiranym zvlaste nemeckym tiskem: "Trotzdem es in unserer Kommission auch drei nicht gerade deutschfreundlich eingestellte Mitglieder gegeben hat, stellten wir doch einwandfrei und einstimmig ohne irgendeineBeeinflussung fest, da? alles, was von deutschen Seite uber die Greueltaten im Walde von Katyn verbreitet wurde, auf vollster Wahrheit beruht, weshalb jeder einzelne von uns auch mit ruhigen Gewissen erklaren kann, da? nicht der gerringste Zweifel daruber besteht, da? diese Massenmorde von den Bolschewisten verubt wurden. Wer das gesehen hat, was wir im Wald von Katyn sahen, der wird mit zustimmen, wenn ich sage: kampft alle die ihr Ehre und Gewissen habt, kampft aus allen Waffen gegen den Bolschewismus!"42

Nedlouho po techto verejnych vystoupenich profesor Subik svou aktivitu omezil, nebot mu pratele vycitali, ze podporuje nemeckou propagandu. Po valce o tom vypovidali pred vysetrovaci komisi bratislavskeho Narodniho soudu jeho spisovatelsti kolegove. Jan Smrek omlouval Subika vasnivou povahou, kvuli niz se da snadno bez rozmyslu strhnout, a dale uvadel, ze po domluve Subik "zacal byt opatrnejsi, vyhybal sa nejakemu dalsiemu exponovaniu v politike a dost casto daval najavo medzi nami, ze s Nemcami nechce mat nic spolocneho..." Potvrdil to i Laco Novomesky konstatovanim ze po diskuzich Subik "sam uznal, ze i keby bola pravda o Katyni taka, ako ju udaval, ide len o zlomok vycinov, ktore Nemci pachali v Polsku, o com vedel z vlastnych skusenosti."43 Kdyz byla pocatkem roku 1945 zverejnena zprava sovetske komise o katynskem zlocinu, uz verejne nevystoupil, prestoze ho o to Nemci opet zadali. Jiste se obaval i blizici se fronty, pred niz, udajne na vyzvu A. Macha, odesel 31. brezna 1945 do rakouskeho Kremsmunsteru a bavorskeho Altottingu. Na zadost ceskoslovenske vlady jej vsak americke urady 2. cervence 1945 vydaly do Prahy a od 16. cervence byl veznen v Bratislave.44

V literature se uvadi, ze na rozdil od prof. Markova a Hajka prof. Subik pri povalecnych vyslesich svuj podpis pod zaverecnym protokolem katynske lekarske komise neodvolal.45

Avsak jestlize ve svych puvodnich vystoupenich za valky opakovane zduraznoval samostatnost rozhodovani clenu komise bez jakehokoliv natlaku ze strany nemeckych uradu, nyni objektivnost cinnosti komise a podpisu protokolu zpochybnil: "Bolo ziadane zo strany Nemcov, aby protokol podpisali vsetci pritomni zahranicni lekari, proti comu som ja, prof. Saxen a este ini dvaja ucastnici mali namietky a tvrdili sme, ze nie sme sudni lekari. Pri tomto sa pritomny nemecky general na nas rozkrikol, ze je treba, aby sme jednotne vsetci podpisali, ja vsak nie s kludnym svedomim, lebo po troch dnoch setrenia nebolo mozno bezpecny nalez ucinit mne, ktory nie som sudnym lekarom." Zaroven se dovolaval svedectvi kolegy Hajka: "... vsetci delegati malych narodov boli sme zastraseni, co moze dosvedcit aj profesor Hajek z Prahy."46

V listopadu 1945 bylo na prof. Subika podano trestni oznameni, jez mu kladlo za vinu nejen katynske svedectvi, ale tez jeho valecne pusobeni ve funkci prednosty zdravotniho odboru Ministerstva vnitra; jednalo se o zakazy vykonu povolani u zidovskych lekaru. Na jeho obranu vsak vystoupila Lekarska komora a prokazalo se, ze mnoha nearijskym lekarum pomohl a ze jich v jim rizenem resortu pracovalo ve skutecnosti vice, nez za jeho predchudce. Dostal tedy jen mirny trest, ktery si odpykaval v Leopoldove. Po propusteni z vezeni pracoval jako obvodni lekar v Trnave, byl totiz zbaven profesury. Zil pod policejnim dohledem, nesmel nic vydavat, jeho verse byly vyrazeny z ucebnic. V primem ohrozeni se znovu ocitl pocatkem roku 1952, kdy Sovetsky svaz rozpoutal propagandistickou kampan falsujici katynsky pripad. Z nebezpecne situace se mu s pomoci rakouskych pratel nakonec podarilo 30. dubna 1952 uniknout za hranice republiky. Pobyval v Drosingu, ve Vidni a v Nemecku, v roce 1953 odjel do USA. Zivil se tam jako lekar a patril k uznavanym patologum. Pusobil tez v krajanskem spolkovem hnuti, ale k vlastni tvorbe se vracel uz jen sporadicky.47 Nebylo zjisteno, ze by v emigraci podaval nejakou vypoved ve veci Katyne, tak jak to cinili nekteri jeho kolegove z lekarske komise (napr. Tramsen, Palmieri, Naville, Orsos).

Prvnim slovenskym kandidatem na cestu soudnich lekaru do Katyne byl uz zminovany profesor Herman Krsek,48 tehdy prednosta Ustavu pro soudni lekarstvi pri Slovenske univerzite v Bratislave. Pro svuj cesky puvod nebyl sice vybran, ale o nekolik tydnu pozdeji byl pocten duverou zastupovat Slovensko na podobne ceste. V meste Vinnica na Ukrajine se v te dobe postupne odkryvalo 91 hromadnych hrobu, v nichz bylo nalezeno celkem 9432 mrtvych tel, vetsinou mistnich obcanu, postrilenych prislusniky NKVD uz v letech 1937-1939.49 V dobe od 13. do 15. cervence 1943 tam pracovala mezinarodni komise soudnich lekaru pozvana nemeckymi urady (na rozdil od Katyne v komisi tentokrat chybel cesky zastupce).50 Je zajimave, ze prof. Krsek nebyl po valce za svou ucast v komisi nijak postizen, naopak dosahl v roce 1946 radne profesury (ta z r. 1940 byla jen mimoradna), mohl pusobit ve vedeni ustavu az do svych 77 let a dockal se i vyznamenani Za zasluhy o vystavbu a Radu prace.51

Odborna literatura si pravem vsima predevsim faktograficky bohatych relaci clenu katynske lekarske komise, avsak ceska verejnost se o Katyni dovidala spise z jineho doboveho svedectvi. Podal je znamy basnik a spisovatel Frantisek Kozik,52 ucastnik jedenacticlenne delegace evropskych spisovatelu, ktera 20. dubna 1943 pobyvala v Katyni na pozvani risskeho ministerstva propagandy.53 Pracoval v te dobe jako redaktor prazskeho rozhlasu a mel za sebou uz sest basnickych sbirek, pet divadelnich her, pet romanu (vcetne slavneho Nejvetsiho z pierotu) a radu dalsich praci. Byl cenen jako "obratny improvizator bohate tvurci a kombinacni schopnosti",54 coz spolu s duverou, jiz se u svych ceskych ctenaru a posluchacu tesil, mohlo byt duvodem, proc byl protektoratnimi urady k ceste do Katyne nakonec vybran prave on. Puvodne byl totiz jako zastupce protektoratu urcen spisovatel Jan Drda, ktery se ale vymluvil na nemoc. Kozik mu pozdeji ve svych pametech zazlival, ze ho na hrozici nebezpeci neupozornil, takze se narizeni uradu risskeho protektora, doprovazenemu nezastiranymi vyhruzkami perzekuce v pripade odmitnuti, nemohl uz nijak vyhnout.55 Odjizdel v duvodnych obavach, ze jeho svedectvi ma poslouzit nacisticke propagande: "S hruzou v srdci jsem stale myslel na clanek, ktery budu muset napsat. Psal jsem jej v duchu predem a uminoval jsem si, ze rozhodne nesplnim, co ode mne Nemci zadali. Slovo po slovu jsem vazil a lepil k sobe. Rozhodne jsem se chtel vyhnout kazde zmince o pachatelich zlocinu. Kdyz nas dovezli na letiste a vstoupili jsme do letadla, byl jsem vysilen psychicky i fyzicky. Bylo mi zle a pral jsem si jedine: aby partyzani nizko letici letadlo sestrelili a abych mel ode vseho navzdy pokoj." 56

V prvnich rozhovorech s novinari po navratu do Berlina se Kozik skutecne vyhybal prime zmince o pachatelich zlocinu, ale uz jeho neprima zminka o tom, ze posledni data na dokumentech vyzvednutych z hrobu pochazela z pocatku dubna 1940, pachatele jasne usvedcovala.57 Protoze se od nej ocekavalo obsahlejsi svedectvi, zpracoval hned po navratu do Prahy reportazni material, ktery jen s mensimi upravami odvysilal v rozhlase a publikoval v dennim tisku. Ve snaze vyhnout se hodnoceni se soustredil na liceni ciste osobnich dojmu a na pateticke projevy lasky k vlasti, az to byla misty hotova slovni ekvilibristika, jako treba v reportazi pro tydenik Svet: "Osude, dej, at se muj narod pouci z tech krutych zkusenosti, jichz byl usetren, a dej, aby i bez nich nasel ve sve celistvosti primou cestu k pravde, k pravde, jez je jeho novou historii, budoucnosti jeho deti, jeho zivotem." 58 Podobne zakoncil svuj clanek v Ceskem slove: "Vlak jede hlubokou tmou, skoro nic nevidet a prece pootevrenym oknem prochazi vlahy vitr a nese cele zaplavy vune. To neni uz vune smrti, to jsou rozkvetle ovocne aleje, to je vune jara, poselstvi pristiho plodneho leta. A ja si uvedomuji, jak mam rad svoji zem a jak vroucne ji preji mnoho, mnoho zivota do budoucnosti." 59

Lze jiste uznat, ze s takovym vyznenim textu nemohl byt nemecky vedouci prazskeho rozhlasu Horst Pabel prilis spokojen, jak to Kozik v pametech zduraznuje. Zaroven vsak lze stezi uverit Kozikovu tvrzeni, ze si s nacistickou propagandou vubec nijak nezadal.60 Vedle neutralnich vyroku typu "Zde nelze svedcit ani vic, ani min. Jen pravdu." 61 se v textu obou clanku objevilo i pojmenovani pachatelu zlocinu, i kdyz je Kozik vlozil do ustPolaku Kozlowskemu nebo ruskym vesnicanum z okoli Katyne, kteri datovali zlocin rokem 1940. V clancich jsou vsak i jednoznacne zminky o "nove Evrope", zachranene nemeckym vojakem, v niz bude vzkvetat kultura narodu, ktere zaslechly "volani doby". 62 Dochovala se i fotografie ze schuzky prazskeho Pressklubu ze 7.5.1943, na niz Kozik spolu s dr. Hajkem licili sve zazitky z Katyne protektoratnim novinarum.63 Sotva lze posoudit, nakolik novinari do textu zasahli bez vedomi autora, jak se na to Kozik odvolaval. Kdyz vsak byl v lednu 1944 vyzvan ke vstupu do Ligy proti bolsevismu, coz se od ucastnika katynske delegace jiste mohlo ocekavat, odmitl. 64 Nesl pak za to dusledky v podobe zakazu prednasek a stazeni svych her z repertoaru divadel, v rozhlase mohl pracovat jen anonymne.

Hned po valce, jejiz konec prozil jako ucastnik prazskeho povstani, byl Kozik za sve svedectvi z Katyne volan k odpovednosti. Na svou obranu nechal na radu Ivana Olbrachta prelozit sve katynske reportaze do rustiny a prostrednictvim Julia Dolanskeho je predlozil sovetskemu velvyslanectvi v Praze k posouzeni. Po sovetskem konstatovani, ze jeho cesta do Smolenska byla vlastne "nasilnym zavlecenim" a ze se jeho vinou nebudou zabyvat, byl znovu prijat do rozhlasu.65 Nezabranilo to vsak projednavani jeho pripadu pred ocistnou komisi Syndikatu ceskych spisovatelu.66 Jeji predseda profesor Vaclav Cerny v pametech uvedl, ze Kozik se pred komisi "dostavil v bezvadne vycidene a vyzehlene uniforme ceskoslovenskeho porucika" a ze si prinesl "i potvrzeni z prazskeho sovetskeho zastupitelstvi, ze mu jeho valecna cesta do Katynu k hrobum tisicu povrazdenych polskych dustojniku nema byt vykladana ve zlem. Na zastupitelstvu znali ovsem skutecnost, o ktere jsme my dosud nemeli tuseni: pravou totoznost autoru katynskeho masakru, a zrejme si neprali, aby se ty veci roztahovaly a jakkoliv vetraly. I nezbylo nam nez zasnout nad sovetskou benevolenci a Kozik nutne vyvazl lacino, ac byl puvodne, a to usnesenim celeho vyboru Syndikatu, nikoliv jeho ocistne komise, ze Syndikatu vubec vyloucen: prijeti nemecke nabidky navstivit Katyn byla hlavni z vytek, ktere proti nemu Syndikat vznesl." 67Ono "lacine" vyvaznuti predstavovalo zakaz publikacni cinnosti na dobu ctyr let, ktery byl po Kozikove odvolani zmirnen na dva roky.68 Kozik pokladal tento trest za dusledek zasti kolegu, kteri mu zavideli literarni uspechy.69

Potreti zasahla Katyn do Kozikova zivota na jare roku 1952, kdy zacala odvetna propagandisticka kampan Sovetskeho svazu, jez mela zpochybnit vysledky setreni komise Kongresu USA ve veci katynskych vrazd. Sovetske urady nemely argumenty k opodstatneni sve verze zlocinu, proto se pokusily zneuzit aspon tech nekolika svedku nemeckych exhumaci, kteri byli v dosahu jejich moci. Vzapeti po dr. Hajkovi tak prisel na radu i dr. Kozik. O svedectvi pro Rude pravo jej pozadal spisovatel Vaclav Rezac. Jak Kozik sam pozdeji uvedl, redaktori mu rekli rovnou, ze by od nej chteli "clanek na podporu nazoru, ze popravy v Katynu vykonali Nemci. Rekl jsem jim, jake utrpeni mi ta cesta do Katynu a zprava o ni prinesla ze strany kolegu. Divili se tomu: Jak to, vzdyt jste se choval dobre, ten clanek je dukazem vasi statecnosti! Takhle mi lichotili, abych ten clanek skutecne vypracoval, podle sveho nejlepsiho presvedceni, verne. Vysel v Rudem pravu a pozdeji i v ruskem prekladu, v jednech moskevskych novinach." 70

Ve svem clanku Kozik oznacil katynsky pripad za lzivou a neomalenou nacistickou provokaci, na niz mu uz pri pobytu v Katyni byla podezrela "odpuzujici okazalost, s niz se vse delo, vypocitava, ale spatne sehrana strojenost", s jakou byly provadeny exhumace. V rozporu se svymi valecnymi clanky nyni tvrdil, ze v nestrezenem okamziku prolistoval nekolik zapisniku nalezenych v hrobech a jasne se presvedcil, ze se v nich pise o nemeckem zajeti. Clanek byl ukoncen ve stylu dobove retoriky: "Nelidsky, zdrcujici zlocin v Katynskem lese byl pro kazdeho soudneho cloveka a tim spise pro ociteho svedka zretelne rozpoznatelnou provokaci a lzive, trebas nemotorne nastrojenou podivanou, ktera mela ocernit Sovetsky svaz a zastrit stopy nacisticke zlocinnosti. Zprava sovetske vysetrujici komise z roku 1944 potvrdila nejen to, co jsme vedeli my, kdoz jsme byli privezeni na misto strasneho nacistickeho zlocinu, ale i neomylny usudek vseho naseho lidu, ze jde o podvod. Jakykoli zamer Americanu, kteri se dnes snazi zneuzit tohoto tzv. ?katynskeho pripadu? proti Sovetskemu svazu, je rozhodne jen bezmocnou a bezpodstatnou pomluvou, hodnou odsouzeni." 71

Teprve pad komunistickeho rezimu v Ceskoslovensku umoznil, aby F. Kozik, tehdy uz jeden z poslednich zijicich ucastniku katynskych delegaci, mohl konecne podat svedectvi oprostene od predchoziho natlaku, at jiz nemeckeho ci sovetskeho. Jeste v unoru 1990 vsak odmital verejne vystoupit, coz pisemne zduvodnil takto: "V Katynskem lese nas zavedli k hromadnemu hrobu a ukazali nam zblizka jedno telo v polske uniforme. Nikdo nemohl ovsem uhodnout, kdo ty muze zastrelil. Vedeli jsme uz dost o nacisticke surovosti, znali jsme inscenovany pozar snemu; byl jsem si jist, ze jde o dalsi nemecky podvod. O stalinismu jsme vedeli tehdy pramalo. [...] Jak vite, Chruscovovo odhaleni vneslo i do teto zalezitosti nove svetlo. Sam jsem se ovsem k tomu nemohl nijak vyjadrit, protoze proste nevim nic. Ubehlo uz skoro padesat let a pokud vim, ani komise odborniku nedospela k definitivnimu nazoru.

Co bych tedy mohl ve Vasi relaci vypovedet? Skupina literatu, kterou tam Nemci ?zavlekli?, videla totez, co ctenari novin na fotografiich. Ve mne zustava jen vzpominka na utrpeni, ktere mi ta cesta zpusobila, dny uzkosti, aby se mi podarilo vyjadrit svuj odpor k pozadavku Nemcu a mesice prikori a nespravedlnosti. Je to opravdu bolestne misto mych vzpominek. Velice nerad bych o tom mluvil na verejnosti. Je mi pres osmdesat let, a nejsem nejzdravejsi. Vloni jsem stravil v nemocnici pres mesic s mozkovou prihodou. Byl bych velice rad, kdybyste me pochopil..." 72

Necele dva mesice pote, v dubnu 1990, kdy Sovetsky svaz usty M. Gorbacova priznal svou odpovednost za katynsky zlocin, zmenil F. Kozik svuj nazor. Snad prece jen uveril, ze tentokrat uz mu nebezpeci nehrozi. Poskytl obsahly rozhovor redaktorum Mlade fronty a svolil i k vystoupeni v televiznim filmu o Katyni.73 Odvolal sve tvrzeni z padesatych let, ze v dokumentech vyzvednutych z katynskych hrobu videl zapisy, podle nichz polsti dustojnici padli do nemeckeho zajeti. Zopakoval vsak, ze vnitrne byl stale presvedcen o tom, ze zlocin spachali Nemci: "Pochybovat jsem zacal, az kdyz se reklo o Stalinovych zlocinech, o popravach vlastnich dustojniku, to jsem si rikal, kdo vi, jak to vsechno je. Ale plnou pravdu jsem poznal az ted, v teto dobe..." 74

V exilove literature,75 samizdatovem tisku76 i v ceskem tisku v prvnich letech po padu komunistickeho rezimu77 se uvadelo, ze tak jako F. Kozik nebo F. Hajek byl v jedne z katynskych delegaci tez tehdejsi bratislavsky advokat JUDr. Gustav Husak.78 Tato informace se nepotvrdila, ale ukazalo se, ze G. Husak se na podzim roku 1941 ucastnil "propagacniho" zajezdu slovenskych komunistu na Ukrajinu, kde valcila po boku Nemcu i slovenska armada. Cilem zajezdu, zorganizovaneho slovenskym ministerstvem vnitra, bylo ukazat domacim komunistickym funkcionarum, jake represe a skody napachal na Ukrajine jejich vzor, bolsevicky rezim. Jak dosvedcuje dochovana fotografie, na niz je mezi ukrajinskymi vesnicany i G. Husak ve vojenske uniforme, museli byt vybrani komuniste prinuceni k ucasti na zajezdu vojenskym povolavacim rozkazem.79

Az donedavna se u nas nevedelo, ze Cesi meli sve zastupce nejen v lekarske komisi a spisovatelske delegaci, ktere do Katyne svolali Nemci, ale ze jeden Cech byl i ve skupine zahranicnich novinaru, pozvanych do Katyne v lednu 1944 sovetskymi urady. Meli se stat svedky ohlaseni vysledku cinnosti zvlastni komise, zrizene s cilem zfalsovat dukazy o pachatelich katynskych vrazd a svest vinu na nemecke okupanty.80 Po ctyrech mesicich "vysetrovani" provedla komise v Katyni ve dnech 16. - 23. ledna 1944 exhumaci a ohledani 925 zavrazdenych polskych zajatcu a odhadla celkovy pocet pohrbenych v Katyni na 11 tisic mrtvych.81 Asi dvaceticlennou skupinu zahranicnich novinaru ze spojeneckych statu tvorili korespondenti predevsim americkych, kanadskych a britskych tiskovych agentur, rozhlasovych spolecnosti a vetsich listu, a take nekolik diplomatu.82

Zmineny Cech se jmenoval Frantisek Vasek a byl veden ve skupine americkych novinaru, nebot byl moskevskym korespondentem exilovych novin New Yorske Listy. Svou puvodni reportaz z Katyne zahajil takto: "Dvacateho ledna ve 4 hod. odpoledne odjel z Moskvy zvlastni vlak se zahranicnimi korespondenty do katynskeho lesa, ktery se nachazi 15 km od Smolenska a kde zvlastni komise v cele s profesorem a clenem Akademie ved Burdenkem provadi vysetrovani zverske vrazdy, spachane Nemci na polskych valecnych zajatcich a dustojnicich. Spolecne s cizimi korespondenty byla slecna Kathleen Harrimanova, dcera americkeho velvyslance v SSSR a druhy tajemnik americkeho velvyslanectvi John Melby, jenz je vedoucim tiskoveho oddeleni velvyslanectvi. Korespondenti byli doprovazeni uredniky tiskoveho oddeleni komisariatu zahranici Petrovem a Dangulovem. Vlak skladajici se z nekolika spacich a jednoho jidelniho vozu prijel do Smolenska 21. ledna v 10. 30 hod. dopoledne." 83 Vasek dale vzpominal na sve predvalecne cesty z Ceskoslovenska do Moskvy a zjistoval, jak tezce utrpela ruska zeme valkou. Pri popisu exhumaci v Katyni se striktne drzel sovetske verze zlocinu a podvrzenych dukazu, jez "usvedcovaly" nemecke okupanty.

Nebylo to nic vyjimecneho, shodne svedectvi podavali tez ostatni zpravodajci (sovetske verzi tehdy jeste veril napr. i Alexander Werth). Dokladaji to i clanky, prevzate jinym ceskym a slovenskym exilovym tiskem v USA.84 Dobre to ilustruje dobovou situaci, kdy spojenecky tisk od pocatku pokladal zpravy o Katyni za soucast goebbelsovske propagandy nacistu, jejimz cilem je rozestvat tabor Spojencu. Tento duvod rychle prevazil nad necetnymi pochybnostmi o pachatelich zlocinu. I kdyz vedouci cinitele zapadnich spojeneckych mocnosti meli k dispozici pravdive informace, pocitali s podilem SSSR ve valce proti Nemecku a pristupovali k otazce Katyne zcela pragmaticky. Dobova americka propaganda se v teto veci velmi podobala sovetske. Patri k trpke ironii dejin, ze obyvatele okupovane Evropy byli prostrednictvim nacisticke propagandy informovani o Katyni mnohem objektivneji, nez obcane USA a dalsich zapadnich demokracii jeste nekolik let po valce.

Zpravy o Katyni k nam neprinaseli jen lekari, spisovatele a novinari, ale tez vojaci, predevsim prislusnici nemecke armady. Napr. v Olomouci usporadala v srpnu 1943 mistni organizace NSDAP besedu s praporcikem Gottfriedem Prokschem, ktery "mel prilezitost si primo na miste ucinit obraz o rozsahu vrazd v Katyni", jak psal nemecky tisk.85Mezi temito vojaky byli i Cesi, ale ti verejne nevystupovali. Az v roce 1952 v souvislosti se sovetskou propagandistickou kampani se bezpecnostnim organum prihlasil jako svedek Vaclav Chval 86 z Radvanic (okres Trutnov), ktery jako ridic wehrmachtu pobyval v lete 1943 v posadce ve Smolensku a navstivil katynske pohrebiste v dobe exhumaci. Tvrdil, ze mrtvi nemohli byt pohrbeni dele nez 8 mesicu, coz pry mohl dobre posoudit, protoze znal hromadne hroby zidu postrilenych nacisty v okoli Minska. Vysetrovatele chteli dat jeho vypoved "k dispozici stranickemu tisku", ale nadrizeni z velitelstvi Statni bezpecnosti navrh zamitli: "S. namestek ma za to, ze Katyn je plne osvetlena vysetrovanim sovetskych organu. Nema proto vyznam davat tuto vypoved k dispozici tisku, nebot rozvirovat znovu tento pripad (jak pred casem udelali Americane) je prave vzhledem k ukonceni pripadu nevhodne." 87 Dalsim svedkem, ktery vystoupil z anonymity az v roce 1990, byl Stanislav Lorek z Ceskeho Tesina.88 Za valky slouzil u spojovaci jednotky wehrmachtu, ktera opravovala telefonni linky podel zeleznicnich trati v okoli Smolenska. Jeho svedectvi je unikatni v tom, ze videl katynske hroby jiz 2. dubna 1943, tedy skoro dva tydny pred tim, nez Nemci zpravu o hrobech vubec ohlasili, a pouhe dva dny po tom, co exhumace zapocaly. Krome zpravy nemeckych uradu nemame z teto doby zadne jine svedectvi. Hovoril rovnez s mistnimi obyvateli v obci Gnezdovo, kteri mu potvrdili vrazdeni polskych dustojniku na jare roku 1940, a pres zakaz fotografovani poridil v Katynskem lese nekolik snimku. Je na nich dobre videt dvojite zatarasy z ostnateho dratu natazene kolem lesa a cesty vedouci k hrobum.Uz v zari 1941 se udajne dovedel od spravce pravoslavneho chramu ve Smolensku, ze sovetska bezpecnost vrazdila polske dustojniky. Uveril tomu ale az pote, co spatril jejich hroby.89

Nekolik byvalych vojaku polske armady puvodem z Tesinska se stastnou nahodou dostalo ze sovetskeho zajeti a mohli podat svedectvi o taborech, v nichz byli dustojnici a policiste internovani pred likvidaci. Ucitel Antoni Bielesz z Konske u Trince absolvoval pred valkou dustojnickou pripravku, ale v dobe, kdy padl do zajeti, nemel jeste uniformu, a to ho zachranilo. V tabore Starobelsk se priznal jen ke sve zakladni sluzbe v ceskoslovenske armade a svou hodnost zatajil. Prosti vojaci nebyli totiz pokladani za tridni nepratele SSSR a mohli byt v ramci vymeny zajatcu s Nemeckem propusteni. Tak se i on koncem rijna 1939 dostal pres Kyjev a Lublin do nemeckeho zajateckeho tabora v Saganu a v prosinci 1939 byl uz doma v Trinci. Vypravel o pomerech ve Starobelsku, o zakazech korespondence, o politicke propagande a dalsich straznich svych spoluveznu, mezi nimiz byli i rodaci z Tesinska, pozdeji povrazdeni v Charkove.90 Jini dva byvali vojaci, Jozef Franek ze Stanislavic a Karol Gabzdyl z Karvine, se do Starobelska dostali az v lete 1941 po pobytu v pruchozich taborech, kde pracovali v kamenolomu a na stavbe silnic. V te dobe byli uz jejich kolegove davno mrtvi: "Vubec nas ani nenapadlo, jaka tragedie potkala nase predchudce, i kdyz jsme na prycnach videli nozem vyskrabane polske napisy a jmena," uvadel K. Gabzdyl.91 Oba nakonec vstoupili do polskeho vojska v SSSR a pres ruzna svetova bojiste dosli az domu. Do Starobelska se koncem roku 1940 dostali i dva Cesi, kteri puvodne odesli do SSSR s cilem bojovat proti nacistum. Evzen Kijonka z Bohumina byl zatcen hned po prechodu hranic a ve Starobelsku byl odsouzen k peti letum nucenych praci do gulagu v sibirske Uchte, odkud byl propusten az v roce 1947.92 Jiri Pavlic smeroval ze Starobelska do gulagu v Magadanu pobliz Kamcatky.93 Nikdo z nich nemel tuseni o osudu polskych vojaku, kteri v tabore pobyvali pred nimi. Jiny Cech, nejmenovany obyvatel Ostravy, podal svedectvi o pomerech v sovetskem zajeti v okoli Lvova uz v protektoratnim tisku.94 Nekolik polskych policistu z Tesinska (Jozef Lupinski z Darkova, Karol Palarczyk z Ceskeho Tesina, Jan Pindor a Jozef Marosz z Bystrice aj.) hned bezprostredne po svem zajeti z transportu nahodou uniklo, takze se do tabora v Ostaskove uz nedostali a zcela jiste si tak zachranili zivot.95 Dochovalo se i slovenske svedectvi - zverolekar Andrej Pardel z Chyzneho na Orave narukoval jako dustojnik do polske armady pote, co Chyzne bylo v listopadu 1938 pricleneno k Polsku. V sovetskem zajeti zatajil svou hodnost a behem transportu na vychod uprchl z vlaku. Po prichodu na Slovensko, kam se Chyzne zase vratilo, podal zpravu o tom, jak probihalo trideni zajatcu podle sovetskych politickych kriterii, jez rozhodovalo o jejich zivote a smrti.96

Nezpochybnitelne svedectvi o katynskych zlocinech vsak podali mrtvi dustojnici a policiste, kteri od jara roku 1940 spocivaji na pohrebistich v Rusku, Ukrajine a Belorusku. Je mezi nimi celkem asi 350 jmenovite urcenych obeti, jez mely primou souvislost s uzemim dnesni Ceske republiky.97 Primo v Katyni je pohrbeno asi 80 takovych obeti,98 pres 20 dalsich lezi na predmesti Charkova,99 asi 230 obeti bylo povrazdeno ve sklepech budovy NKVD ve Tveru a pohrbeno ve 23 hromadnych hrobech u obce Mednoje.100 Asi 20 dalsich obeti zahynulo na ruznych mistech tehdejsiho SSSR, nebo se to misto dosud nepodarilo presne urcit. Mrtvi pochazeli vetsinou z Tesinska, jez bylo po Mnichovu v rijnu 1938 z podstatne casti pricleneno k Polsku. Slo tedy o Polaky, kteri se na uzemi dnesni Ceske republiky narodili nebo v dobe vypuknuti valky tu bydleli a pracovali. Jako vojaci polske armady narukovali koncem leta 1939 na frontu proti hitlerovskemu vpadu nebo jako prislusnici policie, cetnictva a jinych statnich slozek evakuovali pred frontou na vychod Polska, kde byli spolu s vojaky koncem zari 1939 zajati Rudou armadou, jez necekane vpadla Polakum do zad. Polsti zajatci pak byli na prikaz nejvyssich sovetskych vudcu hromadne povrazdeni. Teprve nedavno se ukazalo, ze mezi mrtvymi bylo i nekolik Cechu.101 Problematika katynskych obeti je vsak uz jinym tematem, jez by si zaslouzilo samostatneho zpracovani.


1 Drzim se oznaceni "Katyn", ve shode s pravidly pro cesky prepis jmen z jazyku uzivajicich cyrilskeho pisma, jez u rustiny doporucuji prepisovat pismeno "n" s mekkym znakem jako "n". Podobne postupuje napr. polstina, kde se jmeno obce uvadi v podobe "Katyn". U nas je bohuzel castejsi ponemceny vyraz "Katyn", nebot prvni informace o zlocinu se k nam dostaly v dobe nemecke okupace ceskych zemi a nespravna transkripce nazvu obce setrvala v povedomi obyvatel i v povalecnych letech. Podobny nazev "Volyn" se vzil bez problemu.

2 Faksimile dokumentu viz napr. Katyn. Dokumenty zbrodni.T. 1, Jency nie wypowiedzianej wojny , sierpien 1939 - marzec 1940, Warszawa 1995, s. 471-474.

3 I. JAZBOROWSKA - A. JABLOKOW - J. ZORIA, Katyn. Zbrodnia chroniona tajemnica panstwowa, Warszawa 1998, s. 219-224, 351, 388, 390.

4 Napr. prace M. HARZ, Bibliografia zbrodni katynskiej. Materialy z lat 1943-1993, Warszawa 1993, zahrnuje 2026 polozek.

5 * 30.11.1886 Certyne, o. Cesky Krumlov, † 15.3.1962 Praha. Zakladatel a prukopnik klasickeho pojeti soudniho lekarstvi, zvl. forenzni toxikologie, v letech 1934-1957 prednosta Ustavu pro soudni lekarstvi LF UK v Praze. Viz Ceskoslovensky biograficky slovnik, Praha 1992, s. 182.

6 Zaverecny protokol o praci komise podepsalo jen 12 lekaru - dr. Speelers z Belgie, dr. Markov z Bulharska, dr. Tramsen z Danska, dr. Saxen z Finska, dr. de Burlet z Holandska, dr. Miloslavich z Chorvatska, dr. Palmieri z Italie, dr. Orsos z Madarska, dr. Hajek z Protektoratu Cechy a Morava, dr. Birkle z Rumunska, dr.Subik ze Slovenska a dr. Naville ze Svycarska. Zastupce vichysticke Francie vojensky lekar dr. Costedoat, vyslany do Katyne na zvlastni prikaz premiera Lavala, se s poukazem na nahle zdravotni obtize ze zasedani komise omluvil, i kdyz se exhumaci ucastnil. Zastupce Spanelska prijel do Berlina uz po odjezdu komise, zastupci Portugalska a Turecka svou ucast na posledni chvili z casovych duvodu odrekli. Exhumaci se ucastnil jeste vedouci nemeckych lekaru dr. Buhtz, ale do prace komise nezasahoval. Viz H. DE MONTFORT, Masakra w Katyniu. Zbrodnia rosyjska czy niemiecka?, Warszawa 1999, s. 49-50; text protokolu viz Amtliches Material zum Massenmord von Katyn, Berlin 1943, s. 114-118.

7 Podle nemeckych pramenu bylo exhumovano jen 4123 tel, rozdil oproti polske statistice patrne zpusobila chyba v pocatecni evidenci obeti. Celkovy pocet obeti vsak byl jeste vyssi, nebot posledni (osmy) hromadny hrob byl v dobe zastaveni exhumaci 7. cervna 1943 vyklizen jen castecne.

8 Profesor dr. Hajek o Katynu. Cesky lekar o miste, kudy sla hruza bolsevickych zverstev, Ceske slovo, 6.5.1943, s.1; viz tez napr. Ucastnik vysetrovani v Katynu. Vyznacny lekar MUDr. F. Hajek, tamtez, 8.5.1943, s.1; dalsi clanky byly zverejneny v Polednim liste, Pritomnosti, v protektoratnim rozhlase pronesl prof. Hajek prednasku o Katyni.

9 -cp-, Nezvratne svedectvi o Katynu, Ceske slovo, 7.5.1943, s. 2.

10 Tamtez, s. 3, clanky Skudci naroda popraveni, Popraveny velezradce.

11 F. HAJEK, Dukazy katynske, Praha 1946, 22 s. + 29 s. pril.

12 Krome jiz zminene napr. Das Massenmord im Walde von Katyn. Ein Tatsachenbericht auf Grund amtlicher Unterlagen, Berlin 1943.

13 Zprava Zvlastni komise pro zjisteni a vysetreni okolnosti, za kterych byli nemeckymi fasistickymi vetrelci postrileni v Katynskem lese zajati polsti dustojnici, Moskva 1944.

14 Norimbersky proces. Sbornik materialu, I. dil, Praha 1953, s. 544-569.

15 Snad s vyjimkou prace A. WERTHA, Od Stalingradu po Berlin. Rusko vo vojne 1941-1945, II. dil, Bratislava 1969, ktera se snazila o objektivni pohled. Teprve na konci osmdesatych let k nam pronikaly pravdive informace prekladane z polskeho tisku, publikovane napr.v samizdatovych Lidovych novinach, 1989, c. 4, 6, 9.

16 F. HAJEK, Dukazy katynske, s. 21.

17 Norimbersky proces, I. dil, s. 89, zaloba se mela tykat zavrazdeni 11 000 polskych dustojniku nacisty v Katyni v zari 1941.

18 H. DE MONTFORT, Masakra w Katyniu, s. 59-60.

19 Norimbersky proces, I. dil, s. 553-563; i dalsi lekari (napr. F. Orsos) uvadeli, ze protokol byl podepsan az 1. kvetna v poledne pri mezipristani, patrne na vojenskem letisti Biala Podlaska.Viz H. DE MONTFORT, Masakra w Katyniu, s. 56, 138.

20 Polsky lid je pobouren americkou provokaci s "katynskym pripadem", Rude pravo, 5.3.1952, s. 2; Zprava zvlastni komise pro zjisteni a vysetreni okolnosti poprav polskych zajatych dustojniku nemeckofasistickymi vetrelci v katynskem lese, tamtez, 6.3.1952, s. 3-5; Metropolita Nikolaj o americke provokaci s "katynskym pripadem", tamtez, 8.3.1952, s. 2.

21 Americti imperialiste neujdou odpovednosti, Rude pravo, 7.3.1952, s. 2.

22 Profesor Hajek o Katynu, Ceske slovo, 6.5.1943, s. 1.

23 Usvedceni lhari. Prohlaseni univ. prof. Frantiska Hajka, Rude pravo, 11.3.1952, s. 2; otiskla tez Lidova demokracie, 9.3.1952.

24 Profesor Hajek o Katynu, Ceske slovo, 6.5.1943, s. 1.

25 Usvedceni lhari, Rude pravo, 11.3.1952, s. 2.

26 H. DE MONTFORT, Masakra w Katyniu, s. 76, 136-139; Zbrodnia katynska. Dokumenty i publicystyka, Warszawa 1990, s. 129.

27 V. VONDRACEK, Konec vzpominani, Praha 1988, s. 118.

28 J. POSPISIL, Nesmiritelni, Vizovice 1992, s. 156; K. KAPLAN, Nebezpecna bezpecnost, Brno 1999, s. 161.

29 F. HAJEK, Soudni lekarstvi v praxi, 1. vyd. Praha 1925, 4. vyd. Praha 1952.

30 J. LOJEK [L. JERZEWSKI], Dzieje sprawy Katynia, Bialystok 1989, s. 69.

31 * 19.11.1903 Kuklov, o. Senica, † 16.3.1982 Pougkeepsie, N.Y., USA, prednosta Patologickeho ustavu Univerzity Komenskeho (za valky Slovenske univerzity) v Bratislave. Po valce veznen, v r. 1952 emigroval a od r. 1953 zil trvale v USA, kde pracoval jako lekar. Mezinarodne uznavany znalec v oboru patologie. Viz Slovensky biograficky slovnik, VI. zv., Martin 1994, s. 486.

32 S. SMATLAK, Dejiny slovenskej literatury od stredoveku po sucasnost, Bratislava 1988, s. 524.

33 Brazda cez uhory (1929), Hlas krvi (1932), Stit (1940), Mrtvy (1941), viz Slovensky biograficky slovnik, VI. zv., s. 487.

34 Tamtez; Z. NIEDZIELA, Literatura katolicka w Czechoslowacji w latach 1918-1948 jako sygnal kryzysu cywilizacji chrzescianskiej, in: Wspolczesni Slowianie wobec wlasnych tradycji i mitow, Krakow 1997, s. 44.

35 Vybor U polskych basnikov, samostatne preklady Z. Krasinski (Nebozska komedia), A. Mickiewicz (Poezia), J. Kasprowicz (Hymny), J. Iwaszkiewicz (Leto v Nohante), viz Slovensky biograficky slovnik, VI. zv., s. 487.

36 E. ORLOF, Dyplomacja polska wobec sprawy slowackiej w latach 1938-1939, Krakow 1980, s. 113-114.

37 E. COBEJOVA, Katynska tragedia a slovensky basnik, Zivot, 1990, c. 22, s. 20.

38 Zbrodnia katynska, Dokumenty i publicystyka, s. 129.

39 Katynske hroby straslivou obzalobou bolsevismu. Evropsky tisk o svedectvi lekaru-znalcu dvanacti narodu, Ceske slovo, 6.5.1943, s.2; Ganz Europa drohte ein riesiges Katyn, neoznaceny vystrizek z nemeckych novin ze 6.5.1943, pochazi ze souboru Vystrizky z nemeckeho tisku, ulozeneho v Ustrednim vojenskem archivu (CAW) ve Varsave ve sbirce "Kolekcja materialow z archiwow rosyjskich", fond "Komisja Burdenki", nr 11-12 1 (K-228), t. 956, s. 82. Podle pruvodniho dopisu z 18.8.1944 ziskal tyto vystrizky 2. belorusky front a prostrednictvim nadrizenych je postoupil Mimoradne statni komisi pro vysetrovani zlocinu nemecko-fasistickych okupantu a jejich spolecniku. Kopie vystrizku jsou vetsinou bez oznaceni puvodu a datace, avsak podle podobneho souboru, ulozeneho tamtez pod nr 11-12 (K-37), t. 982 muzeme soudit, ze vystrizky pochazely predevsim z listu Ostdeutscher Beobachter, Krakauer Zeitung, Litzmannstadter Zeitung, Volkischer Beobachter.

40 E. COBEJOVA, Katynska tragedia a slovensky basnik, s. 21.

41 Slovensky biograficky slovnik, VI. zv., s. 486.

42 CAW, Kolekcja mat. rosyjskich, Komisja Burdenki, nr 11-12 1 (K-228), t. 956, s. 62, neupresneny vystrizek novinoveho clanku "Es war einfach ein Bild des Schreckens". Clanek zminuje, ze o Subikove prednasce psala i katolicka Slovenska pravda.

43 E. COBEJOVA, Katynska tragedia a slovensky basnik, s. 21.

44 Tamtez; Slovensky biograficky slovnik, VI. zv., s. 486.

45 H. DE MONTFORT, Masakra w Katyniu, s. 58-59.

46 E. COBEJOVA, Katynska tragedia a slovensky basnik, s. 21.

47 V emigraci vydal jedinou basnickou sbirku Presievac piesku (Rim 1978), z polstiny prelozil vybor z versu papeze Jana Pavla II. (Karola Wojtyly) Profily a prekladal tez z dila Sofokla, Danteho, O. Wilda aj. Z bernolactiny do moderni slovenstiny prelozil vybor z J. Holleho Hlas matky Tatry (1963). Viz Slovensky biograficky slovnik, VI. zv., s. 487.

48 * 11.10.1897 Doudleby nad Orlici, o. Rychnov nad Kneznou, † 29.8.1983 Bratislava, v letech 1924-1970 pracovnik Ustavu (a katedry) soudniho lekarstvi Univerzity Komenskeho v Bratislave, ktery vybudoval. Autor odbornych praci Kapitoly ze soudniho lekarstvi, Soudni lekarstvi. Viz Slovensky autobiograficky slovnik, III. zv., Martin 1989, s. 277.

49 Straslivy nalez v generalnim okresu Zitomiru. Hroby nekolika tisic Ukrajincu povrazdenych GPU, Ceske slovo, 6.7.1943, s. 1, a dalsi cisla tehoz listu z 10., 11., 14., 15., 18. a 20.7.1943; z literatury viz napr. J. MACKIEWICZ, Klucz do "Parku kultury i odpoczynku", in: Katyn. Wybor publicystyki 1943-1988, London 1988, s. 114-122; A. SOLZENICYN, Souostrovi Gulag 1918-1956, 3. dil, Praha 1990, s. 15.

50 Chybel take zastupce Danska a Svycarska, naopak pribyl zastupce Svedska. Viz Obeti bolsevickych vrahu ve Vinnici byly pochovany zaziva. Protokol nejznamejsich soudnich lekaru o vinnickych hromadnych hrobech, Ceske slovo, 20.7.1943, s. 1-2; Internationales Protokoll zu Winniza, Deutsche Allgemeine Zeitung, 20.7.1943.

51 Slovensky biograficky slovnik, III. zv., s. 277.

52 * 16.5.1909 Uhersky Brod, † 5.4.1997 Praha. Viz Ceskoslovensky biograficky slovnik, Praha 1992, s. 354; Kdo je kdo v Ceske republice na prelomu 20. stoleti, Praha 1998, s. 709; M. BORAK, Trzy spowiedzi Franciszka Kozika, Suplement, Pismo Stowarzyszenia Autorow Polskich w Krakowie, 1993, nr 22, s. 3-7.

53 Tvorili ji 3 zastupci Belgie, z toho 2 Vlamove (basnik Ferdinand Vercknocke a beletrista Filip de Pillecijn) a Valon Pierre Hubermont, dale 2 Finove - Jaabo Neppo [nekdy uvaden jako Leppo] a svedsky pisici basnik Ornulf Tigestaedt [nekdy uvaden jako Tigerstedt], italsky spisovatel Enrico Massa, spanelsky profesor literatury na univerzite v Madridu Gimenez Caballero, cesky basnik a spisovatel Frantisek Kozik, polsky univerzitni profesor a premier predvalecne vlady Leon Kozlowski, zijici v Berline, nemecky dramatik Filip Lutzkendorff, vedoucim delegace byl Karl Thielke. Pri mezipristani ve Varsave se k vyprave pripojil rusky rozhlasovy reporter Vasiljev. Blize viz napr. So war es in Katyn. Auslandische Journalisten schildern ihre Eindrucke, Volkischer Beobachter, 23.4.1943; Evropsti basnici u katynskych hrobu, Ceske slovo, 27.4.1943, s. 2.

54 J. KUNC, Slovnik ceskych spisovatelu beletristu 1945-1956, Praha 1957, s. 202.

55 F. KOZIK, Vzpominky, Praha 1995, s. 211-212; udalost potvrzuje ve svych pametech A. C. NOR, Zivot nebyl sen (Zaznam o zivote ceskeho spisovatele), sv. 1, Brno 1994, s. 452. Chybne vsak datuje dobu spachani katynskeho zlocinu na podzim roku 1939.

56 F. KOZIK, Vzpominky, s. 213.

57 Evropsti spisovatele o katynske vrazde. Frantisek Kozik mezi ucastniky vypravy, Ceske slovo, 30.4.1943, s. 2.

58 F. KOZIK, Co jsem videl v Katynu, Svet, 1943, c. 18, s. 3; pretisteno v nezkracene podobe v casopise Vyber, 1943, c. 5, s. 565-569; mirne kracena verze pod nazvem Basnikovo katynske "videl jsem". Dr. Kozik popisuje sve dojmy ze zajezdu do Katynu, Ceske slovo, 8.5.1943, s. 4.

59 Spisovatel dr. Kozik o svych dojmech z Katynu, Ceske slovo, 3.5.1943, s. 2; F. KOZIK, Vzpominky, s. 214. Zde je v citatu, mozna omylem, vynechana prvni polovina druhe vety.

60 Tamtez.

61 Spisovatel dr. Kozik o svych dojmech z Katynu.

62 F. KOZIK, Co jsem videl v Katynu.

63 J. CVANCARA, Nekomu zivot, nekomu smrt. Ceskoslovensky odboj a nacisticka okupacni moc 1941-1943, Praha 1997, s. 208.

64 S odstupem let hodnotil sve rozhodnuti takto: "Kdyz se o tom pise a cte dnes, vidime relativitu dejin v case. Dnes by bylo rozhodnuti velmi snadne: jsme v te lize vsichni. Tehdy to ovsem znamenalo verejne se pripojit k nacisticke propagande." Viz F. KOZIK, Vzpominky, s. 223.

65 Tamtez, s. 236.

66 Komise pracovala ve slozeni: Vaclav Cerny (predseda), Ilja Bart, T. Svatopluk (Svatopluk Turek), Bohumil Mathesius, sekretarem byl Karel Scheinpflug. Viz F. KOZIK, Vzpominky, s. 237; V. CERNY, Pameti III (1945-1972), Brno 1992, s. 57. Autor, patrne omylem, uvadi jako clena komise Josefa Svatopluka.

67 Tamtez, s. 59.

68 Zasluhu na zmirneni Kozikova trestu si ve svych pametech pricita tehdejsi clen vyboru Syndikatu A. C. NOR, Zivot nebyl sen, sv. 1, s. 452.

69 F. KOZIK, Vzpominky, s. 239 a 242 nikoho primo nejmenuje, avsak A. C. NOR, Zivot nebyl sen, sv. 1, s. 498, pripomina v teto souvislosti nekdejsiho Kozikova brnenskeho pritele Bohumira Polacha, ktery kratce po valce napsal roman Mesto v temnotach (vysel az v roce 1960), v nemz vylicil postavu spisovatele-kolaboranta velmi podobneho F. Kozikovi.

70 K. HVIZDALA - O. NEFF, "Pral jsem si, aby nas sestrelili", vypravi Frantisek Kozik o navsteve v Katynu, Vikend Mlade fronty, 1990, c. 21 ze 26.5.; v pametech F. Kozika, i kdyz si obdobi pocatku 50. let vsimaji pomerne podrobne, neni o teto katynske souvislosti sebemensi zminka.

71 F. KOZIK, Svedectvi o "katynskem pripadu", Rude pravo, 14.3.1952, s. 3; vyslo tez v deniku Prace, 12.3.1952, mirne upravene tez v Literarnich novinach, 15.3.1952.

72 Dopis F. Kozika autorovi ze dne 19.2.1990.

73 Stiny svedomi, dokumentarni film Ceskoslovenske televize, studio Ostrava 1990, rezie J. Flak.

74 K. HVIZDALA - O. NEFF, "Pral jsem si, aby nas sestrelili", vypravi Frantisek Kozik o navsteve v Katynu.

75 J. FROLIK, Spion vypovida, 5. vyd. Praha 1990, s. 23.

76 J. J. [Jaroslav Jiru], Katyn, Lidove noviny, 1989, c. 9, s. 14.

77 Napr. Dovime se pravdu o G. Husakovi?, Ostravsky vecernik, 9.4.1990, s. 2.

78 * 10.1.1913 Dubravka, † 18.11.1991 Bratislava, komunisticky politik a celny predstavitel normalizacniho rezimu, generalni tajemnik UV KSC (1971-1987) a predposledni prezident Ceskoslovenske socialisticke republiky (1975-1989). Viz Vseobecna encyklopedie DIDEROT, sv. 3, Praha 1999, s. 252.

79 Foto viz A. RASLA, Polni prokurator vzpomina. Vzpominky na leta 1938-1945, Praha 1967, pril. Na snimku jsou tez komunisticti funkcionari M. Faltan a J. R. Ponican.

80 Komise pracovala ve slozeni: lekar a clen Akademie ved profesor N. N. Burdenko (predseda), spisovatel a clen Akademie ved Alexej Tolstoj, metropolita pravoslavne cirkve Nikolaj, predseda Vseslovanskeho vyboru general A. S. Gundurov, predseda vykonneho vyboru spolku Cerveneho krize a Cerveneho pulmesice S. A. Kolesnikov, lidovy komisar osvety RSFSR a clen Akademie ved V. P. Potemkin, sef Hlavni vojenske zdravotni spravy Rude armady general J. I. Smirnov, predseda smolenskeho Oblastniho vykonneho vyboru sovetu R. J. Melnikov. Soucasti tohoto organu byla peticlenna soudni lekarska komise znalcu, kterou vedl reditel Statniho vedeckeho vyzkumneho ustavu pro soudni lekarstvi pri Lidovem komisariatu zdravotnictvi SSSR V. I. Prozorovskij (mela k dispozici dalsich 6 expertu z vojenske lekarske sluzby). Viz Zprava Zvlastni komise pro zjisteni a vysetreni okolnosti, za kterych byli nemeckymi fasistickymi vetrelci postrileni v Katynskem lese zajati polsti dustojnici, Moskva 1944, s. 1, 28.

81 Tamtez, s. 2, 29-32; I. JAZBOROWSKA - A. JABLOKOW - J. ZORIA, Katyn, s. 393-395.

82 Ve skupine byli Americane, Kanadane, Britove, jeden Francouz a Polak (Jerzy Borejsza z tydeniku Wolna Polska). Novinari zastupovali Associated Press, United Press, Reuter, News Chronicle, BBC aj. Byli mezi nimi Alexander Werth (Sunday Times, Daily Sketch), Edmund Stevens (Christian Science Monitor), Jerome Davies (Toronto Star), Edward Augly (Chicago Sun), W.H. Lawrence (New York Times), Harrison Salisbury (United Press, Daily Worker), Homer Smith aj. Viz soubor clanku o Katyni z vystrizkoveho archivu MZV ulozeneho ve Statnim ustrednim archivu Praha, f. Zahranicni tiskovy archiv, i. c. 1792, k. 1263.

83 F. VASEK, Vrazda polskych dustojniku byla spachana Nemci, New Yorske Listy, 28.1.1944.

84 Napr. E. AUGLY, Katynsky les: obzaloba Nemcu, Nova doba [Chicago], 1.2.1944; W. H. LAWRENCE, Katynske hroby obzalobou nacistov, Ludovy dennik [Pittsburgh], 3.2.1944.

85 Augenzeuge berichtet uber die Massengraber von Katyn, Der neue Tag, 19.8.1943.

86 Pochazel z ceskych rodicu, kteri uz pred prvni svetovou valkou odesli z Prachaticka za praci do Vidne, jako reemigrant se v roce 1949 vratil do CSR.

87 Archiv Ministestva vnitra CR, pob. Brno-Kanice, f. A 2/1, k. 69, i. c. 1912.

88 Jako obyvatel uzemi vcleneneho do Rise musel po vnucenem zapisu do tzv. nemecke volkslisty (podminene priznani nemecke prislusnosti) narukovat do wehrmachtu.

89 M. BORAK, Vrazdy v Katynskem lese, Ostrava 1991, s. 101-102.

90 K. J., Przezyl Starobielsk, Glos Ziemi Cieszynskiej, 1990, nr 27, s. 4; O. TOBOLA, Jency Starobielska, Zwrot, 1990, nr 9, s. 16-19.

91 Tamtez, nr 10, s. 22-25.

92 Cesty a osudy bohuminskych odbojaru, Bohumin [1995], s. 38-49.

93 J. PAVLIC, O osudu veznenych v SSSR, Hlas revoluce, 1990, c. 24, s. 3.

94 -p-, Dva roky ve sparech bolseviku. Odysea Ostravana v rudem pekle, Ceske slovo, 15. 8. 1941.

95 Vzpominky byvalych policistu viz Zwrot, 1990, nr 12, s. 15-18, 1991, nr 1, s. 18-21, nr 3, s. 71.

96 A. PARDEL, Ako to bolo pred Katynom?, Gardista, 13.5.1943; Dem Genickschu? entronnen, neupresneny vystrizek z nemeckych novin ze 21.5.1943, CAW, Kolekcja mat. rosyjskich, Komisja Burdenki, nr 11-12 1 (K-228), t. 956, s. 32; M. BORAK, Svedectvi ze Slovenska, Tesinsko, 37/1994, c. 3, s. 18-20.

97 M. BORAK, Obyvatele Tesinska obetmi taboru a veznic v SSSR (vysledky vyzkumu), Slezsky sbornik, 90/1992, s. 108-120; TYZ, Symbol Katynia, Zaolzianskie ofiary obozow i wiezien w ZSRR, Czeski Cieszyn 1991.

98 TYZ, Katyn - nezname souvislosti. Obcane z Tesinska obetmi zlocinu NKVD, Tesinsko, 34/1991, c. 3, s. 10-15; TYZ, Ostravsti rodaci obetmi zlocinu NKVD v Katyni, Ostrava, Prispevky k dejinam a soucasnosti Ostravy a Ostravska, 17/1995, s. 152-163.

99 TYZ, Mrtvi od Charkova. Obcane z Tesinska v Katyni cislo 2, Tesinsko, 35/1992, c. 1, s. 16-22.

100 TYZ, Tragedie slezskych policistu, Tesinsko, 36/1993, c. 4, s. 11-19; TYZ, Pamiec nie opuszcza zywych, Zwrot, 1993, nr 4, s. 8-15.

101 Podle statistickeho hlaseni NKVD o narodnostnim slozeni a teritorialnim puvodu zajatcu ze 28.2.1940, 3.3.1940 a 16.3.1940 se v tabore Kozelsk hlasil 1 dustojnik jako Cech puvodem z Ceskoslovenska, v tabore Starobelsk byl 1 cesky dustojnik puvodem z nowogrodskeho vojvodstvi z Polska, v tabore Ostaskovo se mezi polskymi policisty hlasili 2 Cesi, v Zaporozskem tabore byl mezi poddustojniky polske armady dalsi Cech. Zatim byl jmenovite urcen jako Cech jen dustojnik zavrazdeny v Katyni Kamil Rafael Sykora, nar. 4.6.1892 v Petikosteli v Madarsku, kapitan pechoty polske armady, ktery studoval v Praze, Vidni a v Brne. Byl dustojnikem z povolani uz pred prvni svetovou valkou v rakouske armade, v r. 1918 presel k polskym legionum a slouzil az do r. 1939 v Dubne. Ostatni Cechy se spolehlive urcit dosud nepodarilo. Blize viz Katyn, Dokumenty zbrodni, T. 1, Warszawa 1995, s. 446, 452, 454, 466; tamtez, T. 2, Warszawa 1998, s. 67-73; Pro memoria, Wojskowy Przeglad Historyczny, 36/1991, nr 1, s. 392.